No name

Havlíčkův Brod získal právo várečné již ve 14. století a od té doby výroba piva utěšeně vzkvétala. Nejprve si každý měšťan pivo vařil sám, postupně se však začali sdružovat do společností a zakládat velké pivovary. Měšťanský pivovar vznikl v roce 1834 a od konce 19. století se datují jeho novodobé dějiny a moderní výroba piva. V době komunismu byl pivovar znárodněn a stal se součástí Horáckých pivovarů Jihlava, Havlíčkobrodských pivovarů a Východočeských pivovarů Hradec Králové, aby se po revoluci dostal zpět do rukou potomkům původních majitelů. V současnosti dosahuje produkce piva 84 tisíc hektolitrů ročně.

Pivovar Radegast vyrábí výborné pivo typu „klasický český ležák“ a po privatizaci firmy v roce 1991, zásluhou dynamické marketingové strategie, vystoupal na druhé místo mezi českými pivovary. Je také druhým (první je pivovar v Plzni) výrobcem kvalitního sladu ve vlastní sladovně.
V oblasti péče o životní prostředí je pivovar Radegast vzorem pro celé odvětví pivovarnictví v ČR. Řadou ekologických projektů přispívá také ke zkrášlení okolí – např. Chráněné krajinné oblasti Beskydy.

Pivovar Náchod je městským pivovarem v Náchodě. Byl založen v roce 1872 a předcházel mu výkon práva várečného ve sklepích měšťanů náchodských.
První várka piva byla uvařena sládkem Antonínem Lutzem roku 1873.  Značka Primátor je pak používána od roku 1935.
Více na: http://www.primator.cz/

Pivovar Nymburk, Bohumil Hrabal a Postřižiny patří neodmyslitelně k sobě.
Známý spisovatel Bohumil Hrabal žil v Pivovaru Nymburk v letech 1919-1947. Život v pivovaru popsal ve své knize Postřižiny.
Název Postřižinské pivo dal nymburskému pivu sám mistr. Postřižinské pivo je hlavní značkou piva na tuzemský trh.
Pivovar vaří 6 druhů světlých piv, 1 pivo tmavé, světlý a polotmavý speciál. Pivovar Nymburk můžete také osobně v rámci exkurze navštívit a sami ochutnat Postřižinské pivečko.

Pivovar Broumov
Pivovar má vlastní sladovnu a je tak soběstačný s jednou z hlavních surovin k výrobě piva - ječným sladem.
Rovněž zdroj vody je vlastní - v objektu pivovaru je artézská studna. Třetí základní surovinou k výrobě piva, kterou pivovar nakupuje, je žatecký chmel.
Stáčírny sudů i lahví byly uvedeny do provozu v roce 1994. Stáčírna sudů má výkon 55 sudů/hod., stáčírna lahví 15 000 lahví/hod. Výrobky pivovaru jsou rozváženy v regionu východních Čech. Pivovar vyrábí světlá piva - 8%, 10%, 11%, 12%, 13%, polotmavé 17% a tmavé pivo 10% Část výroby tvoří též piva nefilrovaná a speciální jako je tmavé třešňové pivo, pepřové kvasnicové pivo aj.

Schwarzenberský pivovar v Protivíně býval největším pivovarem Prácheňska. Přesný rok jeho založení je pro nedostatek písemných zpráv zahalen tajemstvím. Jisté však je, že existoval už v první polovině 16. století.
V červnu 2000 prodaly Jihočeské pivovary závod Protivín městu Protivín, které se stalo stoprocentním vlastníkem pivovaru. Tím, že město pivovar odkoupilo, jej zachránilo, jelikož záměrem Jihočeských pivovarů bylo provoz pivovaru utlumit a postupně jej zavřít. Po jeho záchraně se ještě na konci roku 2000 město rozhodlo pivovar prodat skupině libereckých podnikatelů.

Staletá tradice piva v Litovli má svůj počátek v roce 1291, kdy udělil městu král Václav II. právo mílové. Toto privilegium opravňovalo výhradně litovelské měšťany vařit a šenkovat pivo v okruhu asi jedné míle, tedy zhruba v okolí 10 – 12 km. Pivo se ve středověku vařilo v právovárečných domech, kterých bylo tehdy v Litovli 57. Právovárečníci patřili mezi nejzámožnější obyvatele a jejich slovo mělo při řízení města velkou váhu.
V posledních deseti letech litovelský pivovar modernizoval spilku, kvasničárnu, strojovnu chlazení a chlazení mladiny. V roce 2003 byla uvedena do provozu nová hlavní kvasírna – spilka – s nerezovými káděmi a s moderními ovládacími prvky. Nová technologická zařízení zpřesnila technologii výroby a zvýšila kvalitu vyráběného piva. Nejnovější velkou modernizací je výměna lahvárenské linky za novou o výkonu 36 000 lahví za hodinu a výstavba nové skladové haly. Litovelský pivovar je živou historií pivovarnictví. I když prošel modernizací, dvě stě litovelských pivovarníků si zakládá na tom, že vyrábí klasicky vařené české pivo stejně jako vlastenci, kteří před více než sto patnácti lety pivovar zakládali. Dnes je Pivovar Litovel součástí pivovarnické skupiny PMS spolu s přerovským Zubrem a hanušovickou Holbou.

Staletá tradice piva v Litovli má svůj počátek v roce 1291, kdy udělil městu král Václav II. právo mílové. Toto privilegium opravňovalo výhradně litovelské měšťany vařit a šenkovat pivo v okruhu asi jedné míle, tedy zhruba v okolí 10 – 12 km. Pivo se ve středověku vařilo v právovárečných domech, kterých bylo tehdy v Litovli 57. Právovárečníci patřili mezi nejzámožnější obyvatele a jejich slovo mělo při řízení města velkou váhu.

V roce 1770 vyrostl v Litovli pod jednou střechou nový společný pivovar se sladovnou, který vařil celých 100 let. Když už kapacitně nestačil poptávce, vznikl v roce 1814 nový Měšťanský pivovar. Jako celá Litovel byl i on pod německou správou. Na tuto situaci reagovali moravští vlastenci tím, že založili Rolnickou záložnu v Litovli a rolnický akciový cukrovar. Následně došlo k založení a otevření ryze vlasteneckého Rolnického akciového pivovaru se sladovnou. Na tom, že byl 12. listopadu 1893  slavnostně vysvěcen a otevřen, měl velkou zásluhu říšský a zemský poslanec za střední Moravu  Josef Svozil, původem z nedaleké Seničky. Pivovar následně získal zlatou a bronzovou medaili na Mezinárodní gastronomické výstavě ve Vídni v r. 1906 a zlatou medaili v Brně na výstavě české výroby v roce 1911. Od té doby, nepřetržitě už druhé století, vaří pivovar v Litovli pivo, které se svou nezaměnitelnou chutí, lahodnou hořkostí a přirozenou barvou prosadilo nejen ve své domovině, ale i v zahraničí.

Na sklonku třicátých let byla vystavěna nádherná varna, která slouží k vaření litovelského piva dodnes. Pouze vnitřní části zařízení – kotlů a kádí – byly zrekonstruovány, obložení stěn kardinálským mramorem a měděné pokrývky kádí a kotlů jsou původní. Od poloviny minulého století postupně docházelo k výměně kvasných nádob ve spilce (hlavní kvasírna) a v ležáckém sklepě. Staré dřevěné kádě a sudy nahradily ležácké tanky a kvasné nádoby. Od počátku devadesátých let probíhaly rekonstrukce některých technologických celků, např. lahvárenské linky, přetlačných tanků nebo filtrace.

V posledních deseti letech litovelský pivovar modernizoval spilku, kvasničárnu, strojovnu chlazení a chlazení mladiny. V roce 2003 byla uvedena do provozu nová hlavní kvasírna – spilka – s nerezovými káděmi a s moderními ovládacími prvky. Nová technologická zařízení zpřesnila technologii výroby a zvýšila kvalitu vyráběného piva. Nejnovější velkou modernizací je výměna lahvárenské linky za novou o výkonu 36 000 lahví za hodinu a výstavba nové skladové haly.

Litovelský pivovar je živou historií pivovarnictví. I když prošel modernizací, dvě stě litovelských pivovarníků si zakládá na tom, že vyrábí klasicky vařené české pivo stejně jako vlastenci, kteří před více než sto patnácti lety pivovar zakládali.

Dnes je Pivovar Litovel součástí pivovarnické skupiny PMS spolu s přerovským Zubrem a hanušovickou Holbou.

Právo vařit pivo získali liberečtí měšťané již v červnu 1560. Pravidla určená v potvrzení várečného práva výrobce piva jsou velmi přísná. Nejen co do regulace množství vyrobeného piva, jeho kvality, ale i - dnes bychom řekli - dodržování hygienických předpisů při vaření piva. Další vývoj libereckého pivovarnictví byl složitý, rozporuplný - jak to již v dějinách bývá...

Začátkem druhé poloviny 19. století se v průmyslovém Liberci a jeho okolí projevil nedostatek piva (ročně se muselo dovážet až 200 000 věder dolnorakouské míry piva; 1 vědro = 51,62 litru). Možná rekonstrukce starého pivovaru byla měšťany zamítnuta, protože stál v centru města. Proto bylo hledáno nové místo pro výstavbu za hranicemi města. Samozřejmou podmínkou byla již tehdy dopravní dostupnost a především kvalitní a vydatný zdroj vody. Chemické rozbory ukázaly, že u Vratislavic existuje výborný zdroj vhodný pro pivovarské účely. To rozhodlo o tom, že právě tady se v příštích letech bude vařit pivo. Naši předkové neměli daleko od slov k činům.

První zmínky o vaření piva ve Vysokém Chlumci pocházejí již z roku 1466. Od roku 1474 byl majetkem roudnické větve tradičního českého šlechtického rodu Lobkowiczů, který jej s přestávkami v letech nesvobody vlastnil až do roku 2006. V současné době je pivovar v majetku K Brewery, ryze české společnosti usilující o návrat k tradici českého pivovarnictví.
První dochovaný popis pivovaru ve Vysokém Chlumci je z roku 1611 – už tehdy měl pivovar dvě varny. První detailní popis technologie vaření piva pochází z roku 1642. Roku 1652 prošel pivovar, zdevastovaný po třicetileté válce, rozsáhlou rekonstrukcí. Pivo vyráběné ve vysokochlumeckém knížecím pivovaru mívalo po staletí skvělou pověst.
V letech 1939–1945 a 1948–1992 neměli Lobkowiczové možnost pivovarem disponovat. Až po roce 1992, kdy jí byl pivovar vrácen v restituci, investovala rodina Lobkowiczů značné prostředky do modernizace a inovace vaření piva ve Vysokém Chlumci. Po těchto úpravách získalo chlumecké pivo zpátky kvalitu, která ho proslavila v minulosti.
Nový vlastník, společnost Pivovary Lobkowicz, bude i v budoucnosti dbát na to, aby si piva z vysokochlumeckého pivovaru udržela svůj osobitý styl a jakost. Věříme totiž, že bohatství českého pivovarnictví spočívá v osobitém charakteru jednotlivých pivovarů a v rozmanitosti, která tak sama přirozeně vzniká.
Při vaření piva vždy respektujeme charakter značek a produktů a ctíme řemeslo. Pivo se vaří dle tradičních receptur za použití kvalitních surovin a pečlivě dodržovaných osvědčených postupů. Jen tak vznikají opravdová, nešizená piva.